Ferdousi

Já Ferdousiho kdysi znal jsem z Mazoru;jak o plamen by žhavý zloupil auroru,z ní chochol udělal si, jenž mu s čela vlál,že králům bez úhony on se podobal.Červený turban nosil, rubín zřel’s v něm plát,a městem chodil vždycky jsa oděn ve šarlat.

Tu po desíti letech v černém hávu zřeljsem kráčet jej a děl jsem: „Vždycky nachem stkvělse oblek tvůj, v němž’s chodil hrdý na ulici.Ó pane, zářný kdys, proč truchlý jsi a snící?teď černý nosíš háv, jak stín by v něm se třás…“

— To tím, on odpověděl, od těch dob jsem zhas’! —