Klepaje na jedny dvéře

Já ztratil otce, matku svou,mé s nimi první dítě snía umíráček přírodoumi celou zní.

Já mezi dvěma bratry spal,tři ptáci, jeden smích a ples,los místo kolébky mi daldvě rakve dnes.

I tebe, dcero, ztratil jsem,má pýcho, kterou v každý časi z rakve nad mým osudemse lil jen jas.

Já stoupal v svit, šel dolů v tmách,zřel stín i nebe plné hvězd,já poznal popel, poznal nach,co lepší jest.

Já poznal vášní peřeje,já poznal chmurné lásky sny,zřel prchat křídla nadějea větry, dny.

Teď nad hlavou mám supů sbor,na práci své škleb rouhání,prach na noze a v srdci chor,trn na skráni.

Teď šat můj děr má na tisíc,mé dumné oko slzí tíž,však na svědomí nemám nic —otevř se, hrobe, již!