Královna Victorie

Ó ženo pochmurná, až bez království, říšety staneš před Bohem, před bytostí, jež dýšea stále živa jest, on potom řekne k tobě:Kdo byla’s na světě?— Ty, chvějící se v mdlobě,jak větrem uschlá snět: Já královna jsem byla!— Zda ženou byla jsi?— Ó Bože, šťastna žilaa krásná, vítězná jsem v loktech svého muže,já štěstí měla, moc, vše hvězdy a vše růžea, dítě v ruce, jsem pradávné žezlo zvedla.

— Zde žezlo neplatí! Tys žena, co jsi předla,co tobě v prachu lid se kořil s bledou lící,co’s předla, odpověz?— Ach, provaz k šibenici!