Oheň nebes — III

V hor věnci záliv leží,se zhlíží v proudu vod! —hřmí bůvol bez otěží,zní vzduchem chorovod!Tu jesle, stanu krovy,kmen tento honí, loví,jsa volně živ v den nový,blesk — šípů jeho hrot.

Vzduch čistý je tu všadekočovným rodům těm,tu hoši, dívky mladé,vojíni v tanci sem!Kol ohně na té pláni,jejž vítr zdouvá, sklání,jak duchů vír se shánísnícímu nad čelem.

Tu černoňadré děvysmích tají rys vnad všechkdyž matně se jim zjevív kovových zrcadlech;dav jiných plesně výská,co černý prst jich stiskávemeno, odkud tryskázdroj mléka v opálech.

Tu muži, nahé ženyse v moři koupají;neznámé tyto kmenyzkad jdou? kam stoupají?Tu cymbál hlasně křičí,dav hřebců v zvuk ten řičí,v to moře, jak se týčí,hřmí ob čas potají.

Mrak který kráčel tu v prostoru na mžik stál.„Mám zde se zastavit?“ Kdož ví, kdo děl mu: „Dál!“