Oheň nebes — VIII

Vybuch oblak v chvat!Oheň nad šarlatbok mu roztrh v mžik,jícen se otvírá,odkud srší sírana paláců šik,požár mihotavýrudé světla splavyv bílé štíty střik.

Ve přívalu tomjaký žhoucí dómna zdi vaše padzatracená města!Jaký žár vás trestá,plana odevšad!Peřej ohně týčínad vámi se, syčíblesk z nich, rudý had.

Lid jest probuzen,bez Boha jenž v senještě včera kles’,paláce se hroutí,zdi se v žáru kroutí,v starých vozů směsdav zří, ohně řekanáměstím jak stéká,jak by strh’ se jez.

Trčí v plameniobři kamenní,věže ve věnci;tam se tísní davy,černé stíny tmavysmrti snoubenci,po rozvalin kraji.Tak se rozlézajíčerní mravenci.

Děsný ohně proud!Kam lze uprchnout?Všecko hyne, ach!oheň všecko škrtí,střechy plosko drtí,zmílá mosty v prach,padá v blýskavicích,šedých po dlažicíchžhavý lije nach.

Každou jiskrou zasznovu vznícen jas,svrchovaný žár!Žhavější hřmí, běžíjak oř bez otěžíplamen, požár, var!V jeho výhni podláruce lomíc modlaroztaví se v škvár.

Zuře roste dál,skokem výš se vzpjal,do stříbrných vratbuší plamen žhavý,místy zelenavýsirný vodopádhlodá zdi, žár nítí,v šupinách že svítíjimiž hraje had.

Jak vosk roztavíachat černavýhrobní desky v půl,jak strom z ohně rázemobr z žuly na zemkles’, on Nabo slul,až sloup každý chrámuvíří v jednom plamu,v pochodeň se vzdul.

Darmo magů párprobíhá ten žárs bohy na zádech,darmo král vší siloutuniku stře bílouv modrý síry žeh:proud, v který se dívá,palác i chrám zrýváv dýmných záhybech.

Strhne ve svůj splavpalác, kde řve dav,stísněn jako v klecdivý ten proud žhavýkamenný mys splavív kouři na konec,povrchem že krouží,taví se a hroužíjako ledovec.

Na ten žhoucí břehvelekněz tu vběh,stál tu sám — kol dým…mitra se mu vzňala,jako maják plála;s okem zděšenýmchtěl ji servat — muka! —u čela než ruka,mitra v ohni s ním!

Zástup mužů, ženřádí, ohně plen,zrak jim požár stih’,u mrtvých měst obouštvaní děsem, mdlobouu bran železných,dav se tísní lidí,kteří — hrůzo! — vidípeklo v nebesích!