On se smál

Ah, podlý ničemo, ty přestaneš již výt!Svým děsným zločinem byl‘s ještě celý zpit!V tvém bídném triumfu, tak smutný, rychlý byl,já chyt tě, tabulku jsem na tvé čelo vbila zatím co teď dav se sbíhá, v smíchu víří,co moje pokuta tě váže ku pranýři,že tyčíš bradu svou z obojku železného,soud dějin vedle mne rve knoflík z šatu tvéhoa tvoje rameno hle, obnažuje již,nám hloupě směješ se a: „Nic necítím!“ díš,co smích tvůj vesele nad mojím jmenem jásá,já držím žhavou tyč, kouř vidím tvého masa.