Přání (1)

Jak možno vyvoliti růživ Saronských květů girlandách,tak vzrostlou dívku zvolte mužiz lilijí vašich v zahradách!

Ó kdybych mohl listem býti,jímž větrů křídlo točí v běh,jenž vodou plave, jež se řítí,a který sleduje zrak v snech;

Jak svěřil bych se, posud svěžíod větve rodné odpoutánzefíru, jenž vstříc zoře běžía zdroji od západních stran.

A dále nežli hněvná řekaa dále nežli dálný lesa dál, než hluboká strž čeká,já let’ bych, běžel bych, se nes’!

Dál, nežli vlčice je skrýše,než hrdliček zpěv skalami,dál než jest pláň, kde ztajen tišespí fontan s třemi palmami.

Dál od skal, bouř jež dále valíjak ručej v hustém obilí,od jezer dál, jež zraku v dáliv kře zcuchané se zakryly.

Dál, než poušť zpráhlá bez otázkyse Mauru vzdá, jenž jatagana bledou tvář má a v ní vrásky,víc než vtká do vln uragan.

Rybníkem Arty bez váháníbych letěl živým zrcadlem,a horu, jejíž vrchol bráníse vidět Mykos s Korintem.

Až zastavil bych tu se ráno,jak čárem zváben nad městem,jež Mykos čtyrhranné je zvánoa svítí bání z cínu stem.

Ku dceři kněze šel bych, díváse bílá černým okem ven,a ve dne na svém prahu zpívá,večer si hraje u oken.

Pak bědný lístek zabloudilýbych přišel podle touhy své,na čílko pad’ jí, přes něž chýlíse plavé vlásky vlnivé.

Jak papoušek si čile hrajev obilí žlutém plamenný,neb na zlatých jak stromech rájeplod zaskvívá se zelený,

Nad hlavičkou tou, jež se chýlí,pyšnější byl bych na mžik jen,než v perlí zdobě chochol bílý,jímž Sultán chodí zastíněn.