Přání (2)

Kéž byla by jen mnou tvá mysl naplněna!Co čekáš u cesty již chůzí unavená,na břehu jezera všetečným zrakům skryta,co tvojí pod nohou dol kvetoucí se vlní,jejž v slunce východu mha purpurová plní,jak vása, kadidlo v níž vonné v ohni kmitá.

Kéž vše, co vidíš zde, kéž pahorky a nivy,kéž sladký keřů květ i povzdech jejich snivý,zář, která v oknech zahoří,kéž luhy zelené, k vsím stezka, jež se vine,kéž příkop hluboký, v němž listí valem kyne,jak vlny na moři;

Kéž zahrada i dům, kéž les i mrak, jež v dálipřed šípy poledne se tratí a v stín halí,vše, co se chvěje tu, vše, co tu v jedné změti,snět s plody zralými, list suchý na haluzi,i jeseň, zářím jež svou zahájila chůzi,kéž vše, co leze tu a chodí, víří, letí;

Kéž síť všech předmětů, jež jímá tě v svém reji,strom, pod kterým teď sníš, jenž první uzel její,ve lásky roznětí,kéž země, vlna, list, co svítí, stíní, plane,kéž dostane vše hlas a vše se duší stanea moje jméno řekne ti!