Psáno na tabuli okna Flamského

Ve starých městech rád mám zvonků nápěv hravý.Ctná země, střežící svých otců dávné mravy.Ó Flamsko, sever kde se zimomřivý zhřívána slunci kastillském a s jihem v souzvuk splývá,hra tvoje zvonková když začne z nenadání,mně zdá se, španělská že tanečnice skláníse s výšin oblohy, zří z okna mračen smělá,kde bránu vzduchovou si rázem otevřela,jde tančíc na střechy, jež spí, na vížek hrot,stříbrnou zástěru, jež plna sladkých not,otvírá, probouzí vše omrzelé spáče,a krůčky drobnými jak čilé ptáče skáče,se chví jak v terči šíp, doznívá pomalu,po schodech pružných jde vzdušného křišťálu,a jako splašená tancujíc s nebe skočí.až duch, ten hlídač, jenž je s uší stkán i s očí,jak ona přichází, jde, vrací se a houpá,naslouchá, po stupních jak její nožka stoupá.