Včely pláště císařského

Óh, vy, jimž jesti plesem prácea kořistí jen dchnoucí sladcevan nebes, vůně, jež má květ,před prosincem jež utíkátea z květů ambru vybíráte,abyste lidem daly med.

Jak nevěsty na snuby skryté,jež čistou rosu popíjítez liliového poupěte,vy dcery světla, v let se dejte,ó včely k pospěchu se mějtea s toho pláště slétněte!

Ó vyřiťte se bojovnice,vy ušlechtilé pracovnice,jež povinnost jste, jež jste ctnost,vy křídla zlatá, žhavé střely,na bídáka se sleťte, včelya rcete: Zač tvá ničemnost?

Ty kletý, máš nás? V révy loubí,jež zdivo chatek lidských vroubí,úl náš se tiskne v chatek vlys,my jasným blankytem se nesem,se v růžích otevřených třesem,jak po rtech Platonových kdys.

Co z bahna jest, zpět v bahno splývá,za Tiberem spěj, kde se skrývá,za Karlem devátým se dej,na purpur, jenž se s krví bratří,havrani s Montfauconu patří,nes Hymettu včel zlatý rej!

Tam všecky pospíchejte v plese,ať stydí se lid, jenž se třese,oslepte taškáře, ať v tmáchse octne, obkličte jej dravě,ať mouchami je zahnán hravě,když lidé mají před ním strach.