Večer

Ve chvílích nočních přemýšlel jsem, Pane,na místa osamělá sed’ jsem jako děd,na pustých vrcholcích, kde ticho vane,kde ty sám dlíš jen, v myšlenkách jsem sed’.

A naslouchal jsem drsným skřekům ptákůa chvět se viděl bledou květinu,strom plačící se nořit v roušky mrakua zoru třást se noci ve klínu.

Já viděl večer, jak se plání plíží,tlum černých stínů táhna bez ruchu,já patřil se skal, jež se v srázech níží,jak moře v noc se tmí a ve vzduchu.

Já v sosnách měsíc děsný zřel, on mihnulse chvílemi a srdce v úzkostimně zdálo se, že přírodu jsem stihnul,jak děsem chví se vůči věčnosti!