Večer (jiný překlad)

Já o všem přemýšlel ve chvílích noci ztmělých,já v dumách zasedl si jako snící děd;na srázy pustých hor, na místech osamělých,kam člověk nevstoupí, kde zří jen Boha sled!

Já sýčka úpěti jsem slyšel v lesů klínu,já bledou květinu zřel chvět se ve trávě,strom rosných slzí pln se nořit z mračen stínua jitro třásti se nad obzor mlhavě.

Já stíny příšerné jsem viděl, jak se plazía táhnou planinou, se vlekou bez ruchu,jak v noci zachvívá se moře beze hrázíjsem viděl z tesů skal v dál patře do vzduchu.

Já měsíc příšerný zřel vstávat ve sosnách,já svědek, cítil jsem chvílemi v úzkosti,ký netušený děs, ký odpor a ký strachmůž’ schvátit přírodu před tváří věčnosti!