Tak někdy, vše když spí…

Tak někdy, vše když spí, si sednu s jasnou tvářípod ohvězděný dom, jenž nad hlavou nám září,zda s výše jakýs ruch bych slyšel zvučící,tu čas mne nadarmo svým chvatným křídlem tepe,když pohnut stopuju ty hody velkolepé,jež v noci strojí nám tvář nebes zářící!

Tu často zdá se mi, že slunce, jež se stkvějív tom světě, který spí, jen moji duši hřejí,že bych je pochopil jen já jsem určen z všech,že já stín mlčící, jenž halen v temna vlny,té noční nádhery sám král jsem tajuplný,jen pro mne obloha že září v plamenech!