Zda králů zrození…

Zda králů zrození, mé srdce, tebou hnou?Zda jejich vítězství, jichž zvěstí najednouse vzbudí zvon i dělo hřmící?Zda k boha oslavě ten okázalý ples,jenž raket souhvězdí k nočnímu nebi vznes’nad města při slavnostech bdící?

Ty jinam obrať zrak, jenž bohu zasvěcen!Zde vše jest marností, vše mizí jako sen,jak vítr sláva dále spěchá,i zlatých korun lesk nic více nevážínež stéblo, které bůh u tvého zápražík vlaštovky hnízdu klíčit nechá.

Čím větší velebnost, tím dřív se zvrátí v nic;nádherný obelisk než hnízdo holubiczachvátí dříve zhoubná střela,a pouze smrtí bůh se spojil s králi blíž,na korun vrcholku se skvěje jeho kříža chrámy dláždí jejich těla.

Lesk našich paláců, koruna, žezlo, trón,Perikles, Mohamet, Caesar, Napoleon,vše zhyne, zhasne beze zvuku;ó propasť tajemná, kde duch náš oněmí!Tam hrobů mlčení tři kroky pod zemí —a přec nahoře tolik hluku!