Žlutá růže

Vím, stmívá se, vím, obzor se mi úží…Nic nechci již, jen onu žlutou růži!

Z ní přísný chlad tak zádumčivě padá…S vším vezme za vděk moje duše ráda!

Kdys chtěl jsem nach, jenž krvácí a plane…Jsem klidný již, nechť cokoliv se stane!

Můj dech je mdlý. A obzor můj se úží…Viď, ty mi dáš tu chladnou, žlutou růži!