31. X. 1896

Teď chvíle právě trochu požvatlati:O tom, co vtipné, o tom, co se hodí.Ten obraz sice na kouzlu už tratí,však promluvím přec o vzdálené lodi.

Včerejší úsměv schlad’ tam v nudu dnešní,a po palubě tančí osamění.Teď přijdou ještě dnové bezútěšnía potom jedno hrozné okamžení.

Stožár je zlomen, — cosi ještě výská.Lodníci spiti — v posled vidí zemi.Kapitán hledí teskně na skaliska,a složil ruce zamlklý a němý.

V přístavu loď ta nenalezla místa,v ponuré plachty roztrhány výši.Na cestu slední koráb už se chystá,a rozumné jej opouštějí myši…