Ballada o fatu vzpoury duše

A den byl páteční, když obležen byl hrad,jenž vypínal se věžemi až k nebi.A den byl páteční, když obležen byl hrad,kdo útočil naň, do příkopu pad’,a klesl mrtev s rozraženou lebí.

A na cimbuří žert a bujný smích.— Ty zdi jsou pevné, železné jsou brány, —A na cimbuří žert a bujný smích,a pusté hody v šírých nádvořích,když útoky jsou všechny udolány.

A den byl páteční, když obležen byl hrad,a dole vůdci k poradě se kupí.A den byl páteční, kdy obležen byl hrad.— Co zápas nevzal, vezme záhy hlad — !A rozesmály divoké se tlupy…

Teď bledé stíny kráčí po hradbách.— To vzdálená a neznámá je říše! —Teď bledé stíny kráčí po hradbách.Tam v posměch jejich hoduje zlý vrah,na hradbách reci umírají tiše.