Kdo tebe, drahá, jednou dotkne se

A slova na rtech dosud vázla mi,když duší táhly city intimní.Jsem kraj, jenž věnčen věčně mlhami,kraj zamlklý, a šerý, podzimní!

A podivný mnou pocit otřese,jenž na věky mne nutí mlčeti.Kdo tebe, drahá, jednou dotkne se,i moji duši spolu znesvětí!

Vím, přijde den, kdy zhyne Ninive,neb nebude dbát hrozeb Jonáše!Když město zdrtí nebe hněvivé,my uprchneme v horské salaše!

A na rtech hrdých slova vázla mi.Svým vítězstvím se nemáš spíjeti!Jsem horský kraj, jenž věnčen mlhami,kraj podzimní, jenž umí mlčeti!