Nálada Polabí

Vypráhlá cesta, tak horký je vzduch,omamný, dusivý, úlisný vzduch…vypráhlá cesta a změklý vše prach,bílý, tak našedle bílý.

V daleko táhne se zrající klas,po polích rozprostřen zrající klas,všechno je moře, v němž tone tvůj zrak,a zříš jen pole.

Bzučení mušek v uši ti zní,jen vzduch zlehounka obilím hne…Skřivan… Cos vzlétlo: koroptví dav.Dál slyšet cvrčky.

Vyprahlý vzduch, ah, zrající klas,jdeš, obzor zatopil houpavý klas,nemyslíš, necítíš, a je ti mdle…Mdle a tak mrtvo. —