Triumf

Až budu jednou zvadata potáhne kol stín!A padat, padat, padatdo hlubin!

Má duše volně vzletídaleko nad světy.Věčnost jí bude znětiv ústrety.

Vrátí se dum mých příval,sny moje — vyhnanci.I ta, jíž rád jsem zpívalromanci.

Vše procítím zas čistě,svých vášní hárání,vlas uvidím tam jistěhavranní.

Tvář uzřím (usmívavou)za světů hučení.Potáhne zas mou hlavounadšení.

Cos zalká. Vání chladné,tajemný táhne stín.Oh, až má duše padnedo hlubin!