Na hrob neznámého

Začarovaný prolomil jste kruha Oblomovů zbyl se mdloby škodné.Hrd, pospíchal jste splatit čestný dluhžvota svého zemi svoji rodné.

Pod vzdalené jste země oblohousnil o domově, o krásnějším žití.Bil jste se za ty, kteří nemohou,a za ty, kteří nechtějí se bíti.

Nedůvěřujem póze hrdiny,jenž s marností se chladně loučí světskou.Snad též vám byly těžké hodiny,když zahradou jste kráčel Olivetskou.

V požáru dýmu, za hřímáni dělnoc byla někdy vražedná a chladná.A Pokušitel slovy Písma děl:„Jestliže budeš klaněti se, padna – –“

A někde doma, v hluku ulice,po moudrosti se jiná moudrost rojí.Chodili jsme tam, rozumujíce:„Je život jeden. Povinnost je dvojí!“

Vy mladistvý však upíral jste zrakdo budoucnosti, jež je nedohledná.A řekl jste, když síru soptil drak:„Je život jeden. Povinnost je jedna!“

V té době krizí, v době katastrofšel jste a zašel v mladém, krásném spěchu.Své strofy kladu na neznámý rov.Dobrou noc, muži! Spěte ve cti, Čechu!