V dnech nejistých…

I.

V dnech nejistých, kdy kolísají říšednů neznajíce, hodiny - -v dnech nejistých, kdy v propast padá výšea v hory rostou nížiny,

v dnech nejistých, jež všechno dáti mohoua také všechno odníti:jít za svým cílem nutno pevnou nohou,ať zvítězit, ať umříti.

Sní pidimužík o osudech obra,šlapaný: však se pozvednu.Bloudící: hvězda zasvitne mi dobráa slepý: zítra prohlédnu.

A všichni sní. A čekají. A chtějí.Vše v krisi je a v přerodu.Prudčeji bijí dnes a bouřlivějijedinců srdce, národů.

V tom rozmachu, v tom výboji, v tom vzpětí,jež žasnouce tu vidíme,já ptám se: Dnes, kdy výše touhy letí,kam vy, ó Čechy mé?

II.

A řeknou mi:My sníme též, ač plaše.A máme též své naděje.Chtít? Nesmíme. Je musit sudba naše.Leč snad se někdo usměje

na lid, jenž dlouho na ten úsměv čeká,svých povinností vědomý --Po tvrdých dnech snad přijde chvilka měkká,kdy řekne: Tebe líto mi.

Cíl leká nás. Co odvahou zvou mužnou,nám dobrodružnost, úžas budící,my s mošničkou svou jdeme za almužnou.A by ji nesla, máme pravici.

Bez síly k záští, beze síly k láscesvé břímě vlečem. Cesta dlouhá je.Hra hraje se a víme: My jsme v sázce!Mdle tážeme se: kdo nás vyhraje?

Nepřipraveni. Bez vůle. A slabí.S nadějí jdeme jedinou:Že ironický osud šetří baby,když v boji muži zahynou.