Hranice

Stojíte u nich zamyšleni.Zvláštního na nich pranic není.Ční tu jen bíle mezníky.Tvé vlasti značka stojí na nich.Ať šumí lesy, ať jsi v pláních,divně to dojme poutníky.

Proč právě zde ten stojí kámen,s tím, poutníče, jsi obeznámen.I co je dál, tvá byla vlast.Dějiny šly a chyby mstily.A přišla nutnost, v kruté chvílimezníky tyto blíže klást.

Proč právě zde ten stojí kámen,s tím, poutníče, jsi obeznámen,než ještě něco, brachu, víš:Co přešlo, to se změnit nedá,národu tomu ale běda,jenž posouvá je blíž a blíž.

Do propasti se uvrháte,hranice nejsou-li vám svaté,nestřežíte-li jejich čest!A kdo se neubrání jednou,na toho všichni nárok zvednou,kdo sláb je, dráždí cizí pěst.

Lesnaté chlumy a svahy lysé,dějiny jdou a chyby mstí sea pro obchůdky není kraj.Života příliš tvrdá školana každý národ přísně volá:Hranice vlasti sobě haj!!!

Do posledního haj je dechu,spíš mrtev padni na tom mechu,než ustoupil bys zbaběle.Tam vlast je pouze pojem planý,kde hranice jsou bez obrany,svod snadný pro nepřítele.

A možnost nepřipusť ni v nitru,že v neblahém bys kterém jitru,kles z vlastní vůle hloub a hloub.Do propasti se slepě vrhá,kdo z celku kusy lehce trhá,má za nic pohraniční sloup.

Vlast nemění se ze dne na dena sloup ten nesmí býti kladenjen pro nic za nic sem a tam.Hranice posvátný jsou pojem.Chránit se musí mírem, bojem.Bez stálosti jsou klam a mam.

Stojíte u nich zamyšleni.Zvláštního na nich pranic není.A přece hledíš na ně sniv:Tvé vlasti osud na nich visí,a píď-li půdy nebrání si,nebude národ zítra živ!!!