Status quo

Toť pohádka, jíž naslouchaly dětiza říjnového večera.Ji diplomati znali vyprávěti,a čouhala z ní příšera.

Obrazy smutné přicházely z dálky,obrazy pestré, mihavé;na obzoru se rýsovaly války,světové války krvavé.

Status quo název pohádky byl oné,jež páchla vůní hřbitova.Svět otřásá se a svět v krvi tone,však status quo se zachová.

Vlas nezkřiví se na sultána hlavě,píď půdy vzít mu nedají.Vichřice bouří v ponuré své slávě.Než status quo se uhájí.

Toť pohádka, již znali vyprávětirty diplomatů zkušené.Toť pohádka, jíž naslouchaly dětibázlivě vzrušené.

Kde pohádka? Kde vypravovač její?Kam odešel v ten listopadu chlad?Kde smáli se, tam dnes se uklánějípři prostém slově Lozengrad.

Kde pohádka? Kde řinčející zbraně?Kde výhružný a příkrý tón?Kde články, v nichž se malí drtí maně?A status quo —? Je marný shon.

Rozvanul vítr pošetilou báji,jež všem je směšná po krátku.A diplomati teď se namáhajívymyslit novou pohádku.

A zem’ je krásná. Status quo je pro ni.Nezmizí, jako všechno tu.A zem’ je krásná. Jenom hlavu kloní.Ni k smrti, ani k životu.

A zem’ je krásná. Vše by mohla míti.Výše i tůně bezedné.Jas neustálý. Hrdé slavné žití.Než ona ruky nezvedne.

Národy rostou. Říše, ty se tvoří,a říše, ty se rozpadnou.A zem’ je krásná, třeba v cizím mořia s letargií záhadnou.

Zem’ krásná je. A pohádky jí sluší,jež všude jinde odbyli.Status quo, heslo malé malých duší,a politika z idyly…

A ve dnech, kdy vše víří a se mění,a rozvraty zřít dokola,volají všichni po sebeurčení,_jen dobrá zem’ ta nevolá — —

Zem’ jediná, jež nevybočí z klidu,kde status quo se nezviklá.Ten status quo, jenž značí hanbu, bídu,jíž země, běda, přivykla.