Písně z Montblancu — IV

Spí zem’ a lidé. Leží horymelancholicky schoulené.Jsou tomu věky, dávno přešlydny tvoření.

Spí zem’ a lidé. Svědomí jich,to dávno usnulo.A hory, pyšné na své ledy,opovrhují —

Života není. Mlčí hory,melancholicky schoulené.Což může někdy bíti srdcepod ledným příkrovem?!

Nehnou se hory. Majestátněsvé chovají dál tradice.Jen chvílemi je něha pojmek údolí —

Ledový příkrov setřásají,paprskem teplým pohnuty…roztáhnou ramena svá v touze— a rozdrtí —