Marnosti — VI

Toť jednoduché: Spolu půjdemenad bystřinami, propastí a srázem.Kapuji svoji někde najdeme,a za Kapují hynout budem mrazem.

A dívati se budem’ do mračena v nervech našich vzroste nová síla.Násypem’ růže v klín si. Přejde dena přijde noc, jak od počátku byla.

A nebe bude zlé a vzdálené.A nebe bude legendárně hluché.Zeptáš se noci. A ta řekne: Ne.A potom umřem’. Je to jednoduché. —

Ten drtivý mi stiskl prsa sen:tak poníženou, slabou tak Vás zříti.My spolu nešli. Hledím z duše ven.Den zhasíná. A musilo tak býti.

Pro úsměv ženy nejsa narozen,já ztroskotal. A Vy jste byla osud.To potměšilý, tíživý byl sen.Mám přec jen sílu: Hle, já žiji dosud!