Marnosti — XIII

Vystřízlivělý jarní proudvleče se světem bez radosti.Už tíže sebe přistihnoutpři kterés směšné poctivosti.Znám nyní dobře pósy chytrácké,nečekám nic, to dodává mi síly.Myšlenky, činy bližních bídácké,mne k protestu už nerozčílí.

Mých současníků prolhanostmne prožrala a nakazila.Jen k tomu blýskne časem ctnost,by propasti mé osvětlila.

I zapomínám pomalu,(v tom výhoda je pro mne jistá!)že v mládí prvém zápalurodil se ve mně moralista.Je taktní ke mně časem ničemnost,stisknem’ si ruce, ona pochvaluje,a jestli časem zas se vzbouří zlost,zahučí — pak se utišuje. —