Za námi…

Za námi domy venku ční,kde mladí hoši hlavu k nebi vzpjali,melancholičtí ponocní,již ospale hodiny pískávali.

Zdlouhavé tóny harmonik.Netopýr, jenž se světla bojí.Do noci vzlyk, do kosmu vzlyk:kam soustřediti touhu svoji?

Hodiny jdou, hodiny jdou,lichotnou jakous mluví řečí.Hoch zvedá – bože – hlavu svou.I měsíc zdá se dneska bledší.