Paul Verlaine, Moudrost

Na moje žití pad’sen smuteční a dlouhý.Naděje, jděte spat!Spat jděte, moje touhy!

Nevidí oči mé,má pamět nepovídá,co dobré bylo, zlé.Oh, jaká je to bída!

Vysoká klenba jsem.Čís’ ruka balancujejí prázdným nad sklepem.Ať ticho, ticho tu je!