Balada

Má milá pláče, naříká.Jí smutně šumí lesy.Zítra je u nás muzika.– Zatančíme si! –

Přechází táta světnicí,za hlavu vždy se chytí.Zaplatit! Čím? Ne? Četníci!– Budeme píti! –

Poslední matka prstýnekvytáhla z truhly.Plakala. Hloupost vzpomínek.– Nestůj tak ztuhlý! –

Kamarád hlavu odvrací,když u žida mne vidí.Mám já se stydět, hlupáci?– Jiní se stydí. –

Zdá se mi, sukně matčinyže zahradou se kmitnou.Tam k řece, kde jsou hlubiny.– Chci ještě žitnou! –