Morální historie

Ten šerý, chladný krámbyl v celém okolí znám.Slunce tam přístup nemělo,smích, písně, vše tam pomřelo.

Ze dveříhokynář hleděl v zášeří.Díval se pln pýchyna sousedů hříchy,zkoumavé prohlížel kapsy i hlavy,podezřívavý.

Nad krámkem k podivu jednotlivcevisela firma: „U poctivce“.V krámku mohl’s zlatý nápis zřít:„Nepokradeš!“

Podivil se lid.

Za příčinou mnohých vážných změndům byl zbořen, krámek rozšířen.Byl dosud přísný. U dveříhokynář hleděl v zášeří,zkoumavě prohlížel kapsy i hlavy,podezřívavý.

Ale v tom zmatku stěhovánímaličkost zběhla se z nenadání.Divili se staří, divila se mládež,zaběhlo se heslo „Nepokradeš!“

Ale dosud přísnou tvářzachovával hokynář,často křičel se zarudlou lícípřes ulici:že Bárta krade pánu bohu čas,že Novák krade vzduch svým bližním zas,že Malý krade slunce jas,kromě mnohem závadnějších věcí,na což jsou svědci.

Zavřeli lidé oči v pokoře,o heslu snili nahoře,ač už tam nebylo.Nějak se ztratilo.

Jedenkrát všakotvírali lidé zrak.Pověst se vyskytla, jak, bůh ví sám.Hleděli lidé na starý ten krám.„Vskutku, kmotře, na mou čest!Možno-li jest?“

Hlas známý nekřičel přes ulici,bylo tu ticho skličující.

Ale to ticho šeptalo si,že divné zprávy k soudu se nosí.Kmotr Bárta, Novák, Malýse usmívali.Pověst se šířila očitě,Pak se už mluvilo hlasitě:„Milý kmotře, je to zvláštní věc – –“„– – prase ukraď i pan Poctivec!“

Kmotr Bárta, Novák, Malýse usmívali.Říkali dávno, ať to kdo zkusí:krásti se musí,z důvodů pedagogických,z důvodů filosofických.též i sociologických.Když kramář zahanben slzy ronil,kdosi se tiše k němu sklonil.

U něho stálikmotr Bárta, Novák, Malý:„Vidíte, kmotře!Člověk sám se potře.Lecco jste nám proved’ leckdy, víme,ale my odpouštíme.Má pro nás mnohé výhodymorálka této příhody.

Zbytek byl historky veselý.Výbuchy smíchu se slyšely.Kmotr Bárta, Novák, Malýs Poctivcem se objímalia bourali veselestaré řády zpuchřelé.Uprchly stíny, zmizela tíseň,pyšně zněla starodávná píseň:„Jednou já, jednou ty – –“do Lhoty.