28. říjen (Dvořák)

Z Tvé krve vzešel dnes Tvůj denjak vychází z červánků úsvit denni,ach, staletí muk Tvých a utrpeníjej stvořilo, Tvůj, sen,sen lidu Tvého, svobody kdy bránajest jemu zotvírána;má Vlasti, budiž požehnána!

Stín noci leh’ už za Tebea záře se rozlévá do Tvých lánů,Ty’s zavýskla: „V dětech Svých zase vstanu,jich slávu zdvihnu do nebea jimi láskyplně zpodpíránazas rozkvetu v jas rána.“Má Vlasti, budiž požehnána!

Ach, v naší lásce omládneša do štěstí nového vše se ztopíš,jak hluboko v srdcích’s nám, nepochopíš,dnes v královské Své slávě téžjak dříve ve prach ušlapána,ať s korunou či sama rána,má Vlasti, budiž požehnána!

Dnes na Tvých ňadrech v náručímy mužné své pláčeme slzy v plese,až srdce Tvé radostí zachvěje se,zas laskání se naučíSvých dětí, rozmarných jich něhám vzdána,jak matka celována,má Vlasti, budiž požehnána!

Máš, chceš-li, naše životya za štěstí Tvoje, Tvůj úsměv matkymy k nohám Ti složíme všecky statky,teď musíš rozkvést jenom Tya slávou hvězdami jak obsypánaTy budeš v národech všech známa:má Vlasti, Matko má, buď požehnána!