Jak se líčily staročeské panny a paní

„Jsa vycpaný bavlnou,někdy třebas vovčí vlnou,nadejmá se co holub!“

„Krasším káza se líčitia chytrej řeči učiti.“ — —

„Takéž ty, ježto se líčie,v ďáblóv sě vafnrok obláčie…“

„Boží stíráš malování,když pro lidské milovánítvář tvou barvy přirozené,od pána boha stvořené,na vzdoru mu zastiňuješ,líčíš, barvíš, okrašluješ.“

„Líčíteli se, paní, rády,túto mastí pomažete lička i brady:tať se masť k tomu dobřě hodí —ale dušiť velmi škodí.“

„Měla’s také vody zhříti,benátským mejdlem se zmýti.Tu bys teprv pěkná byla,ach, jak bys se mu líbila!“

„Což nemáš doma pleveisa? —Kýž’s sobě zbarvila líce!Kýž’s mejdlem čelo zlíčila,abys se tím líp svítila.“

„K tomu některá se líčía jedna druhou v tom cvičí,aby se fermežovaly,pěknější, krásnější zdály.“

„vlasy cizí kradou, berou,ozdobují se touž měrou!“