Kolovrátkář

Kdes ve dvoře — kde úpal slunce pražil —kde úzký stín se podél domu kladl —stál chuďas — kmet — jenž žal as mnohý zažila v zimě mrz — a v závěj častou padl!

On — ubožec — se starým kolovratemse světem toulá polonahý — chudýa bídou lká — kde jiný plýtvá zlatem —by zahnal chmůru zívání a nudy!

A zpívá k tomu zlomeným svým hlasem!— Chce pohnout lidstvo bez srdcí i citu —by trojník bídný hodili mu časem —když přijde hrát k jich nádhernému bytu!

Ať úpal praží — prší nechť — či sněží —on klidně stojí s hlavou obnaženou —na které jíní staroby již leží —a přes níž vrásky hluboké se klenou!

A pohled jeho — pohaslý a slabý —v tmě hledá marně, kde se tváře zjeví —a všude zří jen střechy — zdi — a žlaby —v jichž stínech tichnou jeho žalozpěvy!

A jinde smích a vtip se k němu hrne —když pod oknem mdlý s kolovratem stane!— Tam hýří se — až jemu srdce trne —tam třpyt a lesk — bohatství nevídané!

Však chuďas marně píseň svoji pěje!Dav sice v okna tváře svoje vklene —a volá, křičí — vtipkuje, se směje —až podomek chuďasa odežene!

A kmet jde dál, bez stesku — bez reptání —ač ňadro jeho bolesti křeč svírá —že dnové jeho v bídě promrháni —a v kletbě nebes — v pláči všehomíra! —

A slza těžká s řasy jeho kane — — —Co počít má? — — Jde k chudých lidí domu,kde s kolovratem roztrpčený stane —a zahraje — a zazpívá si k tomu.

A hleďte! — Hleďte! — Krejcary již zvoní —na kolovrat i na dláždění tvrdé —a dětí skoky — jak dept bujných konía zpěv zjasnily kmeta čelo hrdé! —

To jeho svět — tak ponurý a tichý —tam vládne on se svými písničkami! —Zde nezní smích ten davů spitých lichý —zde není mumraj šaška s rolničkami!

Zde pravda sedá na trůn — práci lidu —a žehná všem — kdož se k ní utíkají! —Zde žije kmet a spí a vstává v klidu —zde snové krásní v spánku lbí mu vlají!

Juž hleď, ty lide — rozum napni kusý —a upři pohled zřítelnic svých svěží —kde člověk štěstí pravé hledat musí —jež často v prachu u silnice leží?

Juž hleď, ty lide — beze lží a klamů —že v práci štěstí, v klidu — v přemýšlení —ne v rozdmychaném všední vášně plamu —jež srdce — duše — celá lidstva plení! —

To štěstí je jen v lidstva obrození! —