Kavkaz

Hle, Kavkaz pode mnou. A nahořejá stojím nad sněhy kraj výmolu:kdes orel pozvedl se s vrcholua nehybně se vznáší v prostoře.Tu vidím bystřin procitnutía první hrozných lavin hnutí.

Zde tiše pode mnou jde mraků sběř,a skrz ně vodopády bouří v dol;změť skalisk nahých pod nimi hle, kol,a níže bídný mech a suchý keř.Leč dole háje, stínu něha,kde zpívá pták a jelen běhá.

Tam hnízdí juž i lidská plemenaa po travnatých svazích skáče brav;tam pastýř sestupuje v dolin háv,kde Aragva se žene stísněna,kde bědný nájezdník se skrývá,kde Těrek divoce hrá, zpívá!

Hrá, vyje jako mladá vlčiska,když potravu zří klece ze svojí,i bije o břeh v marném odbojia líže lačnou vlnou skaliska.Leč darmo vyje divoch hlady:jeť němou spoustou sevřen všady!