Muza

Juž za dětství mě ona milovalaa sedmistvolou píšťalku mi dala;s úsměvem tkvěly na mně její zory,když prsty zlehka klaď jsem na otvoryrákosu dutého, a z první vlohyhrál vážně hymny, vnuknuté mi bohy,i písně, jimiž Frygie se chlubí.Od jitra do večera pode dubyjá učil se od děvy oné tajné,a odměny se dostalo mi bajné,že s čela vlas si odhrnouti dalai píšťalu mou sama k ústům vzala:ten rákos oživil se božským pěním,a srdce naplnil mi okouzlením.