Pomník

Svůj pomník buduji, ne ruk to dílo prosté:lid k němu připroudí a cesta nezaroste;on hrdé témě své až v jasnou nebes hloubvzpne výš než Alexandrův sloup.

Ne, neumru, to vím! Duch volný, věčně živýv mé lyře věštecké s mým prachem nespráchniví –i zajde sláva má jen pak, až na zemii slední pěvec oněmí.

Zvěst o mně proletí tou velkou, širou Rusí,a každý jazyk v ní mé jméno znáti musí, –vnuk Sláv i divoký též Tunguz, plachý Fini vzdorný Kalmyk, stepi syn.

A dlouho národu má paměť bude milá,že dobrých citů vznět má lyra probudila,že v krutém věku svém jsem volnost uctívala milost k padlým vyzýval.

Kam velí Bůh, tam veď, ó Muso, vyvolence!Čel mužně útokům a nežádej si věnce;snes klidně chvály hlas i sykot pohany –a hlupcům nedej ochrany.