Zlomek Budějovickomuzejní

V tu dobu ta dva prorádcě,nevěrného skutka skládcě,radiesta sě nejednako,nevědúce ješče, kako

bylo jima svého králejéti, v mnozě či u mále;neb ke všěm tu neúfásta,pro něžto sě velmi básta,ač by jho kak mětně jala,by samá vtom neostala.Takž o tom mluvivše mnoho,Bessus vece: „Co do toho,ač bychvě myslilaj déle?

Ráno, kdyžť vstane s postele,pojdvě přědeň, všakž nesborně,postaviece sě pokorně,rcěmež: ,Kráľu, co svě sděla,v tom sě svě lepše domněla,mniece, ž' byť sě to sľúbilo;a kdyžť to protivno bylo,toho sirdečně želévě.'A mezi tiem nikte nevie,

co sě stáci moci bude,jakž najú obáč nezbude.“Juž bě ľud dnem sě ujiscil,a svět obáč sě nezčiscilote všie mraky tmy nocnie.Tehdy obáč nepomocněráno uzřěv zorňú hvězdu,král Darius, náhlú jézdúchtě preč, sedieše na vozě.

Tdy ni o čsti ni o Bozětbajúce ta mužě zrádná,sen hi on přěd vozem padna;postavú smutného lícěležeta přěd vozem nicě,mluviece k němu s pokorú,vzdvihše k němu hlavy vzhóru,řkúce: „Kráľu, najú vinajest velika, všakž ju mina,

vezři z tvé milosci na to,že, doňadž svě živa, za totiem té viny pokúpívě,jakž tebe viec nódstúpívěs postaťú našeho rodu,s tobú na zisk hi na škodus milosťú ostati chtiece,tebe viec neodstúpiece.“Tdy vida je v téj pokořě,

stešče sobě, silz unořě;tuž jima inhed uvěři,tuže sě s nima hi smieři.Dokončav to s sima rúče,vozatajóm proč ponuče,hna preč, nikdie nepostoje,zavše nepřátel sě boje.Ana, což o něm ukladla,v tom jima mysl nic núpadla,

kromě zavše toho střěhla,kak by té zrady dotiehla.A čstný muž chváta preč spěšě,voj pak sěm hi tam sě miešě,kdežto byl mnohý nevěda,kam chtěl král, kam li byl jeda,neb jich viece nevědělo,což sě ot sich státi chtělo.Všakž byl tu jeden Hřečenín,

čstného plemene zemenín,jenž byl kterúsi náhodús všú postaťú svého rodukrálem hřečským vypověděn,Patron, jemuž byl pověděnté všie zrady sklad nevěrný.Tenž člověk, hospodě mierný,téj řěči svój čas uhlédav,nikomu věděti nedav,

minuv všu těch zrádec hrózu,přitřě sě k královu vozuhi vzmluvi, řka: „Kráľu milý,já, člověk svých přátel zbylý,jenž snad toho nedostoju,by ty přěslyšal řěč moju;neb což bych tobě poradil,mněl by, bych tě s tvými vadil,jižť sú službú přirozeni

a tvú čsťú dávno vzplozeni,Bessus čúšto s Narbazonem,jižto juž s velikým shonemna to dnes sú sě sebralihi to juž sú uzeptali,ač mi chceš v tom vieru jéti,že tě chtie, ač mohú, jéti.Tohož, věz, ž' nikakž nezbudeš,že dnes hi živ hi mirtv budeš.

Protož, ač ráčíš, přikáži,abych byl viec při tvéj stráži,a ty viec buď u mých staniech,neb juž nejmáš viery na něch,jimž si, jakž řkú, čsti dohodila je z chudých ľudí vzplodil,jakž slyšu hi jakž mi pravie.Protož mi v tom uvěř právě,že hi jáz hi má rodina -

jichž si ty čáka jediná,hi již juž nemóžem dálekromě tebe, svého krále,k němuž jest poslednie čáka,když nem přišla chvíle taká -že nem jest nelzě nikameot tebe v země neznámé,v nichž sě nelzě bude skrýti,jestli nám tebe kak zbýti;

niť bych stráž tvój býti žádal,bychť sě co lepšieho nadál.“By těch slov viece než mnoho;všakž on nic netbaje toho,jakž mohu to snáze řéci,ž' osuda nelzě utéci.Neb což sě Patron pomodlil,což li prosě řěči prodlil,nemohl nic té řěči dáti,

by ho chtěl uposlúchatia řka: „Kak vy dobřě znaju,že k vám věrně doufaju,jakž ste mi sě přikázali,tak ste věrně se mnú stáli.Ale Bóh najlépe to vie,že, ne bych v také přísloviejáz hi mój ľud byl upadna,kak jest smirt velmi nesnadna,

však raději v ňu upadnu;nežli sě tak svých ukradnu,hi byl svú vlast tak pohaně,přiveda zlé slovo na ně.Protož než sě jich otvinu,lepí sem, ž' ot nich pohynu;as každý snad die to po mně,že jsem jich čest vždy byl pomně.Pakli mě tak osud honí,

že mne tak chtie zbýti oni,k kteréjž koli přídu škodě,to juž bude pozdě hodě,ž' mi živu býti nežádno:protož, což chtie, vše misnadno.“Vida to Patron, sě smúti;slyšě, ž' nechce vyvinútiot smirtci, k niejž sě byl blížě,

hna preč; inhedž svú moc stižehi rozkáza v náhlém slověsvým sě jmieti vždy v hotově.Ješčež krále hnav ujisci,chtě se v smirt přědeň poskýsci.Bessus pak, jakž nerozuměl,vztáza, jenžto hřěčsky umělhi jenž byl jima tlumačil,co by byl Patron napáčil

kterých slov neb které řěči.A sirdce juž žáda sěči,trúce sě tam na Patrona,mieniece naň slova pro na,ježto všecka juž bě vzvěděltak, jakž Patron byl pověděl.V tomž hněvě sě voza dotra,potu s čela rukú potra,mnohokrát mečě sě lapav,

na Patrona sě pochápav,jehož ho snadno odtiskú,že nebylo na něm zisku,proto že chtěl naň nevinněa také že jel příčinně;pro něžto veš hněv ochabi,mysle veždy na to, za bypřišlo jmu s lepšú příčinú.Ten vždy úmysl zlého činu

ješče k téj noci otloži,jehož hi sám čstný kmet poži,že jho chtěl zabiti často,jakž sě tu nesta za vlas to.Ten den minu, noc přistúpia v staniech lehše zástupi,pomlúvali řěč rozpačnú,se hi ono chvíľú mračnú.Ande sě zlá věst pronášie

v onom zámutném rozprašě,kdežto Bessus s Narbazonem,zavše sě radiece o něm,sobě všiu noc setky nedal,chtě vžda, by svój čas uhlédal.Noc jest děju všemu mátě,jakžto zisku tako ztrátě;noc jest zlému čas útratný,v němž udaten jest núdatný;

noc jest, v němž sě zlý nestydí,pobdě, ž' jeho dobrý nevidí.Avšakž často v téj rozpačimnohý skutek sě otvlačípodlé ľudského dómysla,jehožto bývá bez čísla;když juž mní kto, by byl zíščě,všakž ho strach bude odtiščě,jakž ten zisk, jenžto mní maje,

otloží, časa čakaje.Takž ona své děnie dlúhédoložista noci druhé.Ta noc byvši hi otjide.Mezi tiem, jakž slunce vznide,Bessus šed přěd čstného mužě,vzmluvi, na Patrona túžěa řka: „Kráľu, juž to viziu -jehož sě řéci nestyziu -

že sě zbožně vzýváš králem,jaks’ nynie pokázal málem,žejs’ jho slyšěti nerodilv tom, v němž by nám rádpoškodil,ľudem čstně tobú vzchovanýmhi tobě věrně poddaným,jižto tobě všie čsti přějúa pro tě vše sdieti smějú.

Ale tito, již sú tací,již po miršě jakžto ptácisěm hi tamo sobú mecúa zisku dle všady lécú,zda by z nich kto cuzích uživbyl tu, kdež byl dřéve slúživ;hi jest to, kráľu, bez diva,ž' sě taký v sujnú řěč vsývá,tobě na našu čest radě -

zle ny jest tak s tobú vadě -nejmaje sám nikdie stavu,v němž by mohl kde skrýti hlavu.Ten pro zběstvo, pro chudobusěm hi tamo točě sobújakžto trest, jam vieter pochýlí,tam taký člověk sě schýlí.Ale jáz hi jiní hpáni,jižto sme tobú vzchováni,

tobě věrni býti musímhi s tobú všeho pokusím,k němuž dobré právo jmámy,ž' sě pro tě hi na smirt dámy.Protožto tobě děkujem,že juž na tobě to čujem,jakž s’ sě věrně s námi smířil,když si na ny neuvěřiltak nevěrné mysli ľudem,

jímž juž bezpečnější budem.“V téj řěči minu ta dieka;an, čstný kmet, jakž znalčlověka,potaknu jmu ve všiej řěči,jakž jest obyčěj člověčí,jemužto juž příde k tomu,že nevie, kak řéci komu;věda dobřě, že řěč křiva,

však jé, kakž mnoha, pozbývá.Ten den opět byv hi minuzlého zámysla v témž činu,jenž těmi ľudmi uložen -a do té noci otložen -čstnému mužu velmi strastněot jeho postati vlastnie.A juž slunce v svém západěpošed ne v svéj svyčnéj vnadě,

připřělo sě bě u břěha,povzdaluje svého běhabudúcie věci zámutkemhi tak zrádné věci skutkem,kdežto sluha své hospodyhledal tak přěhrubé škody.Měsiec také v svém pobězěvzpieti sě na mořkém břězě,nechtě sě vzdvihnúti z mořě,

vše pro to budúcie hořeté přěnevěrné prorady,jéž nelzě juž zbýti kady,takž jakž jest pojíti všemuvždy k času ustavenému.Měsiecu sě uda vznítia sluncu pod zem’u sníti,a vojska šla v stanoviščě.Sde pak čstný kmet sobě stýščě

sedí sám, svých stanóv střěha,ande jho každý pobiehá,kdež sám s sobú vzímal radusvých posledních dnóv v západu,kdež juž čsti miesta nedadie,sedí sám sě s sobú radě;ale nestatečna radajest, kdež spadne ta přěvadave čsti od svých vlastních ľudí,

tu hi každá mysl zablúdi.Takž přěbieraje řěč mnohú,sedí mdlý král vzdyšě k Bohua řka: „Mocný Hospodine,jehož chtěnie nic nemine,ani kto móž lap co moci,k němuž tvé nenie pomoci!Čím sem, Bože, sě dopustil,žejs’ na mě těžcě přěpustil

tak rozličných pohub ztráty,ž' sem člověk všie čsti otjatý,ni jmám miesta mezi mými,jež sem vzplodil dary svými?Ti mi nepřějúce sdravie,strojé smirt méj staréj hlavě;a ten mój nevěrný sluha,jehož sem otjal ot pluha,ten na mě mečě pobrúsil

a chtě, by jho mnú pokusil.Která, Bože, moje vina?Či sem byl v čem právo mina,že pro mě kto zbyl dědinybez práva nebo bez viny,a já súd kdy v čem přěvrátil,by pro to kto sbožie ztratil?Či sem kdy komu povolil,aby kto proň svú krev prolil?

Či sem ten byl, na němž ktos bysvé pokorné núžil prosbypři kterém právě neb súdě,a jáz byl co křivě súdě,mimo právo dary bera?Či plakala vdova která,zbyvši pro mě svého mužě,jenžto mi byl věrně slúžě,a mnú, nepomniece na to,

bylo jí sbožie otjato?Či sě stalo kda dědicu,by pro mě stál v smutném lícu,z svého sbožie jsa vyveden?Budž těch viece nebo jeden,což jest bylo mých zem obcě,vystupte na mě, žalobcě,a já, což sě neopraviu,v tom sě s právem své čsti

zbaviu,ž' sem byl nečstně život veda:proč mi živu býti teda?Budž inhed Bessus udatenhi ten, jenž jmu jest.postaten,ten s ním přída, viecež nedlitiem, což sú zla na mě svedli.Pakli sem byl pravdy bráně,diržav svój ľud v věrné schráně,

nebyv ni v čemž mysľú křivú,proč mi tdy nebyti živu?Budž ten birže smirtci uživ,ktož jest jé s právem zaslúživ