Zlomek Vídeňský

Tako na smrt tekú slepě,vňuž ptáci váznú na lepě.Sto jich jednú se zdi zabiú,a však sě vždy ke zdi hrabiú;

pobitých dvě stě povlekú,avšak zavše pod zed tekú.Tu bez čísla ľudí zbichudřieve, než města dobychu.Ten šturm stá za dva měsiecěnebo ješče k tomu viece.Na každý den šturmováchu,aže však zed podebrachu;na sto stran sě zed oboři

a nejeden by tu v hoři.Stá nepřietel s každé strany,neby juž potřěba brani;všudy hoře, všudy čščicě,všady běžé jako mšicě

jenž by je vedl k králi svému.Avšak svědčí Písmo o tom,jakože to město potom

opět sě jest opravilo,jakž, čsož tu pohanstva bylo,to vše přišlo k svaté vieřě,jakž juž dobřě u Bóh věřie.Kak sě tu bě pomsta stalai ovšem pakost nemalá,jímž sě každý mohl vzstrašiti,jakž by nesměl vz něho býtipro tak protivnú příhodu

i pak toho města škodu,avšakože město Gazatu hirdost na sě pokáza,k svému králi vieru jmajei v své tvrdostí sě znaje,Alexandru otpovědě.Inhedže potekú Hřecivšicni zajedno s svým králem.Tu šturmovavše za málem,

krále v ruku zastřelichu,proněž sě všicni smútichu.I sám král sě viece smúti,všěm sě jednú káza hnúti,nic netbaje na své rány.Tehdyž inhed na všě stranypotekú jako ptáci k lepu;ače jich kde sto potepú,však v to miesto tis’úc jdieše.

V ten čas bez města budieše,by sě lépe nedomnělia s králem příměřie vzeli;zatiem sě pak potiežúce,dachu sě královi v rucě.On jich mysl pokornú vida,s svými ľudmi v město vnida,

v téj zemi zde i onady.

Král Macedo když to pozna,že v téj zemi věc tak hrozna,nechtě sě však rozpáčiti,káza sě všěm hotoviti,jež chtieše s sobú pojéti,veždy tamo chtě dojeti,kdež pohanská modla bieše:tu v jednom dubě sediešev téj zemi velmi daleko

kak tam dojeti nelehko.Nejednoho zby člověka.By si byla morská řěka,asi by bylo bez diva;ande jedno piesek vzplývá,a to ot slunečné vzpálytak sě onen piesek kalí,mútě sě vňuž moře samo.Jest ta toho obyčeje,

že když slunce z hory spěje,tak sě jejé voda vzvaří,jak horký úkrop tak paří;jakž slunce v poledne vzmiení,tak sě ta voda promění,tak ľútě bude studena,jakto ledu nakladena;a když slunce k hořě vspěší,opět sě voda rozřěší,

tu jéj horkosti přibude;té pakli prvé nezbude,jeliž bude ku pólnoci,opět jéj přibude moci;studenosti jéj přibývá,vňužto když poledne bývá.Tehdyž král, dav běsu obět,musi sě vrátiti opět,

ač jest mnoho jiné zvěři,všakže jinéj neuvěří,veždy sě přidrží truda,v tom nejmá ničse obluda;na něž najpirvé pomiení,nikak toho nepromění,ač zvěř i daleko sběhne,však teče, až ho dosiehne:takéž Alexander těže,

až však nepřátel dosěže.Dotad jézdu v cěstě děla,aže přihna do Arběla,v ňužto dobu sě súmrači.Tu sě jich dosti rozpáči,jimže koní snide mnoho,pyčúce na krále z toho,o něm všecko zlé šepcúce,mnozí mdlobú sotně jdúce,