Slavné ráno

Byla noc; však teď již zoře svítí,z tmy slovanské začíná se dníti,zvony zvučí ke slavnému ránu,Slovan vstal, na slávy tluče bránu,od Urálu k Šumavě,od Balkánu k Vltavějeden hlas zní, jedno slunce svítá:nové jaro, nový život zkvítá.

Svátek slávy nastal, věnčte skráně,v mocné odějte se ducha zbraně,velicíť nám již již dnové planou,a muži-li ještě nepovstanou,žrát-li má rez slávy zbraň,nuže slabá ženo vstaň!Nechť okáže ocháblému věku,z českých žen že zrostou pluky reků.

Nemá-liž, kdo Češkou jesti, vstáti,slavných umí-li svých matek dbáti?Vlastu ctíti a tu bohy vzňatouknežnu Libuši, věštkyni svatou,jež všeliké slávy chrám —Prahu — vystavěla nám,věstným duchem símě činů sila,požehnáním svým je zasvětila?

Na svém hradě stojí, kolkol zírážehnajíc, své rámě rozprostírá:vidí budoucnosti slavné věky,králů purpur, ocelové reky,vidí v nebes báň se vznéstčeska kmene ratolest.Vidí, jak to ode moře k mořinárodové jí se v prachu koří.

Ale ach, co dále zřela,zmlč má duše, krev bys vyslzela.Tu strast, krve proudy a požáry;ach! a národ položen na máry,za živa, ach, pochovánneboť z tisícerých ranvylil hrdinské své krve proudy — —Ještě živ, a mocny jeho oudy!

Kněžna zvolá: »Zatluč na své hrobyrode statný! vidím slavné doby,prapor věje, pluky bohatýrůtáhnou v boje svaté, v boje míru;žádný požár, žádná krev,přece vstal zas český lev.Vzhůru! palmou věnči se, mé plémě!žehnám na věky tvé krásné země!«

Vzhůru ženy! panny! Vždyť duch Páněv outlou pannu vstoupil v Orleáně;noste vy teď oryflamy zlaté,když jdou muži v boje ducha svaté!Ženou založena vlast,ženy ať zas hájí vlast.Protož vstante v novočeském ránu,Blaník otevírá již svou bránu!