Znamení

Hvězdy svítí,musím jítido háječku zeleného,potěšit tam ztrápenéhomiláčka.

Počkej, hochu,ještě trochu,nebudu tě dlouho mívat,do očí tvých snad se dívatnikdy víc!

Nepochybuj,v mne důvěřuj,věrnou lásku přislibuju,tebe jedině milujuna věky.

Sbohem, milý,roztomilý!Až po druhé lípa zkvete,svatební ti věnec spleteděvče tvé.

Po třetí již vonná lípa —po třetí už zkvítá,darmo svatební věnečekpanna bledá splítá.

Tam pod lípou u mezníkus bolestí sedává,s touhou v dáli na stežičkupo hochu vzhledává.

Věnec na hlavinku sází,očko slza kalí,jako perla po bledé setváři dolů valí.

Když pak první tmavým rouchemhvězda se prodírá,smutně zpět se do komůrkyLidunka ubírá.

Třikrát to na okno klepe,půlnoc temně bije.„Hoch můj umřel!“ vzkřikne dívka,bol jí srdce ryje.

Z mutné tváře růže prchá,vadne mladost svěží;dřív než třetí ráno vzplane,na prkně již leží.

Bílými fábory krášlídívky družku mladou,svadlý svatební věnečeksmutně na hrob kladou.

Poslední květ z vonné lípy,vítr na něj chvějea Lidunce hrobní píseňbolně slavík pěje.