Den štěstí — List k duši

Víc, nežli jen tvé sladké pousmánía než tvých očí tichá záře hvězdnáa víc, než úsměv jara na tvé skránimne okouzlilo: — je to duše plání,jež v oku září hluboká a bezdná.

A píšeš mi, číš žití pukajícíže zvolna tobě z mdlé už padá dlaně…Vím, kde jsou srdce veliká a snící,tím bouří víc a více vášně hřmícía více zkoušky bůh vždy sešle na ně.

Však čím víc bouří teď tvé čelo chvátía mladou skráň, tím bůh má tebe radši,a čím víc hoře v mladé ňadro dá ti,tím spíše ví, že, až se jaro vrátí,to štěstí malých tobě nepostačí.

A proto vítej všecky rány Jobaa proto trp a v bolesti své němési nezoufej… až přejde zkoušky doba,v den štěstí slavný sejdeme se obaa na svém srdci všecko nalezneme.

Pak, drahá, půjdem spolu, v ruce ruku,a budem vědět, co tam na dně dříme,až na procházce, v stínu starých bukůnaslouchat budem vlastních srdcí tlukua k hlavě hlavu tiše položíme.