Neznámé

Proč vzbudila ta vlídná chvíle jednau bouři spící,když zdálo se mi, z pochmurného bědnaže její zrak se dívá milující?

Že je to zrak, jenž jako hvězda v šeruse září chvěje,má družičko z těch jarních podvečerů,že je to záře tvého obličeje.

Že je to hlava s nádhernými vlasyjak proudy světla,jak na má ňadra těžce ulehla si,kde každá píseň plnou růží zkvetla.

— — A zatím je to pohled jiný zcelaa kdo ví, zdalitím čistým květem neznámého čelauž lásky zachvěl paprsk neskonalý.

A jestli kdy, ó miluj, miluj, drahá,ó zůstaň ženou,vždyť hrozným je, lhát kouzlo toho blaha,jenž sotva vzplál kdes v duši roztouženou.

A jestli kdy, ať pálí tam pak méněa méně zebe,než tam, kde chví se při zapadlém jméněkdos neznámý, jak maně spatřil tebe.