Odkaz

Ó dítě, jestli drahá býtmůž’ tobě krůpěj rosya to, oč tebe v dáli tékdos zmírající prosí,tož prosím, vezmi píseň tui s krůpějí té rosy.

A vím, už nikdy, nikdy vícse tady neshledáme,mně paprsk toho žití sena moři smutku lámea cítím, večer padá uža my se neshledáme.

A nestisknem si ruku vícni zde, ni nad hvězdami,mně jenom v duši bude plátten drahý obraz známý,ta chvíle štěstí, zbloudiláteď kdesi nad hvězdami

A rád bych tobě ještě dalcos na památku, drahá:své duše duši, srdce krev,jak mráz už na ně sahá,však tobě ještě čisté dámje na památku, drahá.

A přijmi ještě naposledten dlouhý pohled vroucí,jak v chvílích — zda si vzpomeneš? —kdy na tvém srdci tloucimé ještě mohlo v souzvukuza dlouhý pohled vroucí.

A přijmi všecky písně mé,jak z duše vyrostly mi,ať hřálo slunce lásky tvé,ať mráz té dlouhé zimy,ať z čisté rosy nadšení,či z krve vyrostly mi.

A přijmi vše, co někdy v snáchjsi na dně v srdci zřela,to požehnání posledníi lásky slova vřelá —mé štěstí dřív už vzala jsi,jak prvně jsi mne zřela.