Píseň (1)

Já byl jsem celý smutný život dlouhýjak socha, která střežíhrob zapadlý a prostý marné touhykdes moře na pobřeží.

Hrob chudý tak - leč přece komus drahý.A socha stojí němá.Neslétne paprsk v přísné její tahya úsměv pro ni nemá.

A táhnou léta přes ty její skráněa jaro, jeseň, zima,květ vesna, jeseň mlhy hodí na ně —a dole mrtvý dřímá.

A hle, teď slétla holubička siváv tu prázdnou náruč její.Ó miláčku, hle, kolem jaro zpíváa ruce mé se chvějí.