Píseň (7)

Jak holubička jednou z ránav mou duši přišla nevolánata láska, světlá dcera hvězd.Já na hrudi jen ruce složil,ji v duši celý ráj jsem prožila věřil tenkrát, že je ráj…

A teď, když marně ruce spínáma na všecko se rozpomínám,zas vidím ji, jak ulétáa to, čím plálo mladé čeloa co mi v srdci rozpučelo,to polozkvetlé zašlo s ní.

A co se dále žíti bojím,mně je, že v půli cesty stojím,že někdo s písní bolestnoumou vzpomínku v svém klíně chováa že zřím v dvířkách u hřbitovastín drahý mlčky zacházet.