S ní

Proč, proč si na to myslím zas a zas,že touto stezkou šel jsem loni s ní,že opřela se o mé rameno,že hlavinku mi dala na prsaa že byl večer tichý, hlubokýa nad hlavou nám hořel Orion —a její zrak se lesknul podivně...Proč na to myslím, darmo, nadarmo! —Teď za večeru jiný chodí s ní.Teď jiný líbá ji, to její muž,a ona, ona k němu pohlížía dívá se mu dlouho do očí,kol jeho šíje obě ruce svéa smějí se, — a já tu vzpomínám.I touto stezkou jednou půjdou snada bude vše jak tenkrát a jak dnesa ona bude svůdnou jako vždy...A bůh ví, co si budou povídat,snad povede si dítě za rukutak hezounké, s tak milým úsměvem,jež za motýlem ručkou lapajícsnad utrhne si kvítek po cestěa potom mlčky podá jí ten květ,tak jako já, když ještě byl jsem živ

a chvíli šťasten bloudil jsem tu s ní,když tenkrát v onen večer blouznivý,jak nad hlavou nám hořel Oriona její zrak se lesknul podivně,jsem ptal se jí »viď, že mne ráda máš« —a na to ona »ráda na věky«mi chvějící se v ústa vlíbala.