Sloky (2)

To nech, co spí, a mne nech také spát,až ulehnu a nechoď na můj hrob.Nač probouzet to zašlé jedenkrát,to ztracené z těch dávných, dávných dob.

Nech všeho být, mně stačí prostý kříž —já tomu kříži zvykl jsem už v žitía marným pláčem ty to nezhojíša nevyvoláš, co se v prázdno řítí.

A nezašeptej v ten můj chudý rovni modlitbu, nic nechci, chci jen spáti,mne bolela by hudba těch tvých slova bál bych se, že ve mne život vrátí.

A bál bych se, že se mne spadne zema že ji střesu i ty stíny s čela,že se to srdce zachví ohlasem —bys ještě jednou je pak umlčela.