Dumka

Oj letí, letí černoušek havran přes vyžloutlé traviny,oj kluše, kluše mlaďoučký kozák k domovu to z ciziny.Oj kráče, kráče černoušek havran, cestu stavě mu,i mluví, mluví na vraném koni jezdci mladému:„Dobrý molodče, domu z vojny-li, smutný povrať se,zlatý tamerlan zstrhej na kusy, zboží pozbav se;nebude tobě rozbitá chatka valně po chuti,a tři mohyly — spláčeš nad nimi — ducha zasmutí.Sjely se, sjely, vojskové mraky, chatu zdrtily,pobrali všecko Tataři vrazi — stojí mohyly:jedna nizoučká, tvojí matičky, travou zarostlá,čerstva druhá je — tvého srdíčka, třetí otcovská.Nedbej žalosti, sirý kozáče, jiným popřívej,slávu matičku s otcem atmanem tu si vyhledej.Bodrou ženuškou bude, mládce, zas živu lulka ti,mohyla mrtvu vysoká zase nevol plakati.“Oj kráče, kráče černoušek havran, v step se vzdaluje,oj pláče, pláče mladičký kozák, k síči harcuje.