(F. P. p. 194.)
Satyru jsem ondyno složil na mravy krajanů, ač mimo obyčej satyriků vyzýváním svatého Václava jsem počal. Báseň tu Tobě připisuji, jakožto svému důvěrnému příteli a milovníku pěkných umění. Ostatně nedávej jí u veřejnost; neb není taková, aby co Minerva Fidiášova na odiv vystavena býti měla. Zavíráť v sobě mnoho, co by mnozí zle sobě svědomi na sebe potahovali. Nejmenuji sice žádného, a tudyž by nikdo mi proto hněven býti nesměl, leda žeby se dříve, jak říkáme, samochtě veřejně zpovídal. Neméně se ostýchám pokrytého podezření těch, kterýchž uraziti není radno. Neohlížím se ale na soud chátry; neb jak pochvalou sprostáků zpyšněti, tak pomluvou jejich zarmucovati se dáti, za stejně pošetilé mám. Tebou jediné se spokojuji; pochvalu i domluvu Tvou milerád přijmu, věda, že jedna i druhá ze smyslu přátelského pochází. Zdráv buď.
Dáno v domě vlastním, dne 31. Prosince 1489.
Comments
Loading comments…